Chondros

Rozšíření

Ostrov-Aru 

Tato zvířata mají tělo poseto malými či většími bílými skvrnami, které se koncentrují podél hřbetu. Břicho je směsí modré, žluté a bílé. Ocásek je kratší, počet podocasních šupin je okolo 80 a zakončení dává dojem tuposti, částečně je i černě pigmentován. Mláďata jsou žlutá s tmavými trojúhelníky bez propojení, stranu bříška lemují tmavé skvrny.

      

Ostrov-Biak

Zvířata vyskytující se na tomto území jsou zbarvením velice variabilní. Většinou převládá zelená barva doplněná žlutými skvrnami, které se nejvíce koncentrují na hlavách zvířat. Jsou známa i zvířata u kterých žluté zbarvení převládá. Ocásek je dlouhý, špičatý a černě pigmentovaný. Počet podocasních šupin je v rozmezí 95-100. Některé exempláře mají na hřbetu černě lemované půlkruhy, což je znak toho, že zvíře pocházelo z červeně zbarveného mláděte. Žlutá mláďata mají tmavé hřbetní skvrny ve tvaru S. Některá zvířata mají velký podíl bílých skvrn rozmístěných po celém těle. Takto zbarvená zvířata se vyskytují i na přilehlých ostrovech např. Yapen.

   

            Tříletá samice                          Ta samá samice ve věku 7let.

West Papua (Irian Jaya)

Jelikož dosud nebyly ustanoveny poddruhy Morelia viridis, je velmi obtížné rozdělení těchto zvířat, která žijí na tak velkém, členitém a nedostupném území.

Podle dostupných informací se dá říci, že se vyskytují na tomto území tři barevně odlišné varianty.

A)    Hadi s plynulou hřbetní čárou a trojúhelníky vystupující z této čáry se většinou vyskytují v nižších polohách. Samozřejmě ne všichni mají plynulou čáru, někteří jedinci jí nemají vůbec nebo ji mají  přerušenou. Břicho je bílé po stranách nažloutlé, ocásek je dlouhý a špičatý. Počet podocasních šupin je okolo 100 a výše. Hadi vyskytující se na území Sorong, Manokwari, Nabire, Arfak a Fak-Fak mají více či méně ocásek černě pigmentovaný. Na území Jayapura, Lereh je ocásek světle zbarven. Mláďata mají většinou žlutou barvu s tmavým vzorem, který v přebarvování modrá.

B)     Hadi kteří obývají výše položená místa v provincii Baliem-Wamena, Karubaga, Bokondini se vyznačují tzv. dutými trojúhelníky na hřbetu, střídavě rozmístěnými do stran a více či méně vyplněné bílými šupinami. Odstín zelené barvy je tmavší, ocásek je špičatý a světlý. Bříško bílé, strany žluté. Mláďata jsou tmavě rudá až čokoládová s bílými nebo žlutými hřbetními půlkruhy.

C)    V jižní části West Papui se nachází řeka zvaná Merauke. Zvířata která pochází z této části mají hřbetní šupiny bílé a ty pak tvoří nápadný pruh. Bříško bílé, strany žluté, ocásek je tupý a světlý. Mláďata jsou žlutá s tmavými trojúhelníky, velmi podobná mláďatům z ostrova Aru. 

Měli bychom si také uvědomit, že domorodec nechytne hada přímo ve vesnici, ale že musí projít přilehlou oblast. Někdy se sběr uskuteční velice daleko od daného místa a už se muže polemizovat. Proto je dobré pářit zvířata se stejnou kresbou a pokud možno ze stejné oblasti, i když jsou místa kde se barevné odchylky překrývají, ale to se děje v malé míře i u jiných druhů zvířat.

    

 

 

Chov

Svá zvířata chováme v celoskleněných teráriích o rozměrech 50 x 45 x 60 cm nebo   60 x 45 x 80 cm. Vybavení tvoří dvě vodorovně upevněné větve. První větev je umístěna výše , blíže u zdroje tepla, používáme matové žárovky upevněné do zavěšeného květináče. Druhá větev je upevněna níže. Je to z důvodu, aby si had mohl vybrat místo pro odpočinek, pro něj vyhovující teploty. Teplotu v teráriu udržujeme v rozmezí 25 – 30 ^oC přes den a 22 – 24 °C přes noc. Podklad tvoří novinový a miska s vodou. Větrací plochy jsou umístěny ve stropní části o velikosti 5 x 50 cm nebo 5 x 60 cm. Vlhkost vzduchu zajišťujeme 2x denně rosením, vždy ráno po rozsvícení a odpoledne, kdy je již terárium suché. Večer po zhasnutí je již terárium znovu suché, a tak nehrozí obávané onemocnění zvířat z nočního poklesu teploty za přítomnosti vysoké vlhkosti.

Páření

Pro páření stimulujeme zvířata snížením noční teploty až na 21 °C, denní teplotu ponecháme na 30 °C u zdroje, s tím že samice má možnost se přemístit do chladnější části terária, více rosíme. Po týdnu připouštíme zvířata k sobě. Většinou se zvířata páří ještě tu noc a následující dny odpočívají, teď buď zvířata necháme delší čas u sebe a oni se v různých intervalech páří, nebo je oddělíme a za 3 – 4 dny je znovu sdružíme, tuto přestávku lze využít na krmení. Toto opakujeme do té doby dokud o sebe zvířata jeví zájem. Pokud vše proběhne jak má, samice se brzy začne zdržovat v teplejší části terária a odmítá potravu. Březost trvá dle našeho odpozorování okolo 75 dní.

    

   

Odchov

Po snůšce usoudíme, dle chování samice, zda ponecháme snůšku u ní, či ji inkubujeme zvlášť. Při mateřské inkubaci se mláďata líhnou mezi 48 až 51 dnem (vlastní odpozorování). Mláďata pak přemístíme do menších terárií o rozměrech 20 x 20 x 30 cm a po prvém svleku, což je okolo 14 dnů, zkoušíme krmení jednodenními myšaty. Většinu mláďat odkrmujeme samy (s lidskou dopomocí) přibližně do věku 3 až 5 měsíců. Interval mezi krmeními je přibližně 5-7 dní u mláďat, u dospělých 2-6 týdnů. Přebarvování mladých nastává od 6. měsíce a končí dle jedince do 1 roku. Forma Biak je známa tím, že přebarvování může být ukončeno i ve věku 2,5 roku.

      

 

Závěr

Toto jsou postřehy z našeho chovu. Věříme, že každý kdo chová tyto krajty má i jiné a odlišné zkušenosti, proto je důležité si vyměňovat informace a zlepšit tak chov M. viridis. Doufáme, že jsme i my tímto alespoň trochu přispěli k rozšíření vaší informovanosti. Zdravotní otázky řešíme se specializovaným veterinářem.